Arry z Dvorku Čamourku "GRACE"

z deníku jedné gordonky

Statistika

MAPA SETŘÍHO OSÍDLENÍ

Březen 2008

Když se daří, tak se daří...

Hnusným počasím počínajíc přes mojí komplikovanou náladu až k nezbedným psíkům úplně nakonec se tenhle týden jeví zase jako šílená jízda na horské dráze. Vždycky, když už si říkám, že nemůže být hůř a hrabu se pomalu nahoru, nastává sešup hluboko hluboko dolů... Jako by to všechno začalo už v pondělí, kdy se Grace vyválela v tom "hovínku". Asi to bylo znamení, že se mám zahrabat a dlouho nevylézat...
Školu jsem nějak zdárně přežila, počasí na venčení nebylo nic moc. Aspoň co si tak detailně pamatuju. V úterý dopoledne tedy na Medlánkách sem tam prosvítalo sluničko, ale foukalo. Takže jsem klasicky smrkající a chrchlající už druhý týden, no, vlastně od té doby, co skončila zima a začal podzim (=náznak jara). Na čtvrtek byl naplánovaný přesun k nám, směr Kutná Hora. Naše komunita čítající 3holky a 3psíky se přesunula na nové působiště;-) Předpověď nepředpověď počasí mělo zas aprílovou náladu. Navíc já jsem ze středy na čtvrtek blinkala, snad už nemám žaludeční vředy, nějak mi nesedla kombinace večeře a zákusku. Bála jsem se cesty, jak čert kříže, koupila si coca colu a piškoty a modlila se. K nám jsme přijeli a vypadalo to na slunce. Začínala se mi rozjíždět suprová horečka, zariskovala jsem na svůj pochroumaný žaludek slupla 2 nurofeny stop grip. Žaludek vydržel a teplota zmizela. Vyrazili jsme tedy ven. Holky byly nadšený, že mám hned za barákem sad a les. Malinko jsme se prošly, psíci se proskotačili, smetla nás malinko přeháňka. Když dopršelo, jali se ti naši janci honit cosi, pravděpodobně srnku. Grace se vždycky po pár krocích vrátila. Ve čtvrtek ne. Ještě že nás žádný zelený mužíček neviděl. Navíc jsem neměla píšťalku. Nic, jak jí nenásilně přivolat. Ale stejně. Slyšela by to? Utekli nám ještě asi 3krát. Hlásili jak diví. Pak jsme je cukali na vodítku co to šlo. Měli vyplažené jazyky až na zem, spokojený výraz z honičky. Srnčí guláš nebyl... Večer jsme šly otestovat s holkama hospůdku. Psíky jsme vzaly s sebou, bylo slíbené večerní dovádění s Aronkem. Psiska pobíhala kolem chrámu sv. Barbory, přetahovala se o klacíky. tedy psi si nejdříve museli urovnat, čí je vlastně Grace. Bodlík totiž žije v domnění, že Grace je jen a jen jeho. Aronek si myslí úplně totéž... ;)
V pátek dopolko jsem oběhala vše potřebné, navíc jsme dostaly na "hlídání" i Aronka, takže jsme měli o zábavu postaráno. U mě doma byl prvně, ale jak ho teriéři uviděli, začali zas zmatkovat jak předchozí večer. Kápo dokonce pochcal palmu, na kterou se pak hoši v močení střídali. No, málem mi z toho jeblo. Po obídku jsme vyrazili všichni na Kačinu autem. Kačina je nádherný empírový zámek, pár kilometrů od nás, co 2roky se tam koná oblastní výstava. Kolem zámku je nádherný park, který pozvolna přechází v bažantnici. Píšťalku jsem sice měla, ale psi se všichni do jednoho, rozhodli neslyšet. Tedy neslyšet tak, že přišli až to uznali za vhodné. Mohl se ztratil jakýkoliv pes, ale Aronka jsme museli bezpodmínečně dopravit zpět celého. Honzík by nás zpacifikoval. Psíci lítali jak pomatení. Nic naplat nějaké povely. Nakonec si Bodlák pohonil srnku. Promokli jsme a jeli na Pašinku. Slíbila jsem holkám totiž Horkou lásku;-)  (horké maliny s vanilkovou zmrzlinou).
V sobotu dopoledne jsme se probudili do azurového počasí, vytáhla jsem holky na rozlučkovou procházku na Kaňk. Nic náročného. U každé lavičky leháro. Naši už se měli vracet z dovči, takže jsme poklidily byt a holky odjely. Já s Grace jsme šly za klukama na cvičák. Malá si pohrála s Kajsou. Už jsou skoro stejně vysoké.  Pak tam lítali i s Aronem a vlčandou. Bylo to mco příjemné odpoledne. Kdyby panička nebyla trubka, tak by jich mohlo být ještě spousty. Ale takhle není vůbec jasné, jestli Aronka s Honzou vůbec někdy uvidíme;( Ach, my ženský, děláme jednu koninu za druhou....
Žádné komentáře
 
Developed by Darja 2007