Arry z Dvorku Čamourku "GRACE"

z deníku jedné gordonky

Statistika

MAPA SETŘÍHO OSÍDLENÍ

Březen 2008

Nekonečná cesta vlakem

aneb spolehněte se na České dráhy...

Včera, tedy ve čtvrtek 6.3., bylo nádherně. Dopoledne jsem seděla na přednáškách. Vzala jsem tam s sebou i Grace, jelikož nám konenčně dodělávali na privátě výměnu balkonových dveří. A když bylo tak hezky, říkala jsem si, že škoda sedět zavřené v posluchárně...

V poledne jsem se sbalila a upalovala na nejbližší vlak s vidinou 3hodinového lítání povenku. Ale osud nám nepřál. Vlak byl narvaný k prasknutí. Těžko jsme našly dostatečně velký prostor v kupé pro nás dvě. V Tišnově jsme nějak podezřele dlouho stáli. A tu najednou přibíhá průvodčí a říká, že se v Řikoníně něco stalo. Den blbec, říkám si. Je mi dovoleno na chvilku vyběhnout s Grace z vlaku. Tak jsme si hrály na perónu a na hlavním nástupišti. Slyšíme hlášení, že rychlík od Prahy bude asi hodinu opožděn. Takže mi tu budeme trčet také minimálně hodinu. Jako zázrakem jsem si s sebou vzala i granulky a misku s vodou. Hladem ani žízní tedy nestrádala. Měla jsem ji ovšem jen na krátkým vodítku, takže pochodování po nádraží a jeho okolí bylo dosti nudné, bez rozletu. Za chvíli jsem měla ruce jak havíř, jak jsem stále ze země sbírala různé aporty Gracince do tlamičky. Pomalu nastávala panika. Lidé byli nepříjemní, někteří měli to štěští, že cestovali pouze do Žďáru a mohli jet motoráčkem po staré trati. My jsme stále vymýšlely různé aktivity, aby nám zdržení uteklo. Nikdo nevěděl, co se přesně stalo. Existovala varianta, že se všichni přesuneme do Žďáru autobusy. Nic se ale nedělo. Už jsme měly prošmejděný každý kout nádraží a vzdalovat jsme se nechtěly, jelikož s naší smůlou, by nám rychlík na tisíc procent ujel. Už se pomalu naplnily 2 hodiny čekání.  Měl odjíždět další motoráček na Žďár. Už se i zbytek lidí přesouval k němu, když pan strojvedoucí dostal hlášení, že za 5minut může vyjet. Ti, kteří už byli na jiném nástupišti v čugálce, to ovšem nevěděli. Začal se hlásit odjezd našeho rychlíku. Najednou se vyvalila vlna lidí z vláčku. Někteří se snažili nás dostihnout podchodem. Jiní lezli do vlaku ze strany kolejí. Nalézali ještě za jízdy. Jako z scéne z filmu... Nezastavujeme, máme zpoždění. Minimálně 2lidé zůstali stát v kolejišti. Aspoň že my jsme takovou smůlu neměly. V Řikoníně jsme projeli kolem místa neštěstí. Všichni jsme zírali z oken, sešrotované 2lokomotivy v sobě. Navíc přes výhybku, takže byly neprůjezdné oba směry a to vysvětlovalo naše dlouhé zpoždění. Pak už jsme si to valili směrem ku Praze s menšími či většími zastávkami. Gracinka spala celou cestu. Asi ji unavilo kroužení dokola po tišnovském nádraží. Domů jsme dorazily, když se šeřilo. Z prochajdy nebylo nic. Holt, asi jsme byly potrestané za to, že jsem se rozhodla flákat školu;-) Ale když ono bylo tak hezky...;)
Žádné komentáře
 
Developed by Darja 2007